Asi není žádným tajemstvím, že lidé produkují denně bez nadsázky tuny odpadků. Je však pochopitelné, že některé z nich jsou nebezpečnější než jiné. Ovšem když jde o to určit, který z nich je nejhorší, mnoho lidí je v rozpacích.
Často pak volí například palivo z jaderných reaktorů. Ovšem ačkoliv je pravda, že může být potenciálně nebezpečné, existují také přísná mezinárodní pravidla, jak by s ním mělo být zacházeno. Navíc je zde fakt, že jej v budoucnu bude možné opět využít, až se tato technologie stane dostupnější a výhodnější.
Kontejnery s radioaktivním materiálem jsou navíc obvykle ukládány na pečlivě vybraná místa, kde budou jednak co nejvíce chráněny a kde také v případě, že se s nimi něco stane, napáchají minimální množství škody. Z hlediska ekologie i okamžitého nebezpečí tedy rozhodně nejsou nijak hrozné.
Mnohem větší problém máme s plastovými odpady, a to hned z několika důvodů. Tím prvním je fakt, že se jedná o široce používaný balicí materiál, takže jsou jej denně produkovány stovky i tisíce kilogramů. A to už je pořádná zátěž. Dále to můžeme spojit s tím, že metoda jejich bezpečné likvidace v podstatě neexistuje. Pokud je skládkujeme, rozkládají se skutečně velmi dlouho (koneckonců byly navrženy tak, aby toho hodně vydržely), a při jejich spalování vznikají toxické zplodiny. Co tedy s tím?
Dobrou zprávou je, že plasty patří k recyklovatelným materiálům. Jednoduše řečeno to znamená, že jej lze znovu využít. Problém je, že je to možné jen u části všech plastových produktů. Ty by navíc měly být alespoň relativně čisté, což znamená, že obaly například od másla takto není možné znovu použít.
Také je potřeba k tomu přidat fakt, že recyklování není ve velkém rozšířeno ani zdaleka všude. Například země třetího světa mají dost svých problémů, než aby stavili recyklační stanici či tento způsob zacházení s odpady propagovaly. Přesto bychom měli dělat, co je v našich silách. Jistě, jeden člověk toho příliš nezmůže. Mnoho lidí však již ano.
