Co to vlastně je lesní školka? V podstatě je to jednoduché. Zatímco v normální školce nebo škole sedí děti většinu času vevnitř a ven se dostanou tak na hodinku či dvě denně, tak v lesních školkách děti tráví většinu svého času v lesích a lukách, a dovnitř se vracejí jen minimálně. Proč? Filozofie je jednoduchá. Dnešní děti trpí nedostatkem času stráveného venku. Už kojenci a batolata tráví více času před obrazovkou počítače či telefonu, než hraním si na hřišti nebo na zahradě. To má zcela zásadní vliv na jejich vývoj. Imunitní systém zahálí, a u dětí se objevují alergie všeho druhu, nevyvíjí se přirozená jemná motorika a je zde také větší riziko obezity.
Lesní školky se tohle všechno snaží změnit. Místo toho, aby děti ráno zapadly do třídy, tak vyrážejí na výpravy do blízkého i vzdáleného okolí a dovnitř se vracejí jen minimálně. Lesní školky také často nemají klasické zděné domy, ale zázemí tvoří například srub, indiánské tee-pee nebo jurta (velký, vyhřívaný stan, typický pro mongolské pastevce). Děti jsou zde chráněné před chladem a zimou, ale zároveň jsou stále v kontaktu se světem okolo, slyší zvuk větru, deště a hučení lesa. Kromě toho je filozofie lesních školek jiná i v tom, že neslouží jako odkladiště dětí. Rodiče se stávají součástí celého procesu, podílejí se na chodu a jsou zapojeni ve všech rozhodnutích, která se týkají jejich dětí.
V poslední době se rozvíjejí i lesní školy. Princip je podobný jako u lesních školek, tedy maximum času stráveného venku, kontakt s okolním světem a rozvoj takzvaných „soft skills“. I klasické hodiny se učitelé snaží ozvláštnit návštěvami hostů nebo exkurzemi do okolí. Existuje tu snaha, aby si děti ze školy odnášely kromě znalostí i poznatky o sobě samých, a vyrostli z nich samostatní a nezávislí dospělí. Což by, koneckonců, měla být i snaha celého vzdělávacího systému.
